Způsobů kterými určit, že se jedná o hip hopovou desku existuje řada. Jedním z nich je
sebeurčení samotného interpreta, zařazení vydavatele nebo posluchačů. Ale podle jakých kritérií se / je zařadili zrovna k hip hopu?
Hip hopová deska se vyznačuje tím, že obsahuje zvukový záznam rapu. Ale rytmicky frázované slovo nemusí být vždy jednoznačný identifikátor. Do žánru hip hop se často řadí sami zpěvačky nebo zpěváci a ti zpívají, tzn. NErepují. Namátkou lze uvést zpěvačku „Mary J. Blige“.
Z hlediska vytváření hudebního podkladu se používají samply. Sampl v tomto kontextu lze chápat jako zvukový vzorek, který byl původně součástí cizí hudební nahrávky. Ale i tady platí vyjímky, řada tzv. hip hopových skupin hraje vlastní skladby. Jmenujme například „The Roots“, skupinu která hraje živě.
Používají se groove boxy, syntetizátory, sequencery, samplery a další elektronické mašinky.
Ale počítače a různé hardwarové stroje se používají i při produkci jiných stylů elektronické
hudby. Namátkou skoro výhradně u hudebních stylů jako house, techno, drum and bass, trip hop, jungle, synth pop a dalších.
Způsob oblékání a chování interpretů nepoznáte ze záznamu hip hopové desky, navíc se
různí umělci v rámci žánru hip hop oblékají a chovají různě.
Co je hip hopová deska?
Hip hop pochází z chuďinských předměstí, kde se pořádali hudební párty přímo v parcích před sídlišti. Dj prolínáním vinylových desek na dvou gramofonech vytvářel rytmus. Djové nejdříve vybrali nejvíc chytlavé pasáže desek. Po přehrání rytmu z levého gramofonu přehodili rychle fader do prava a pustili pasáž z pravého gramofonu. Vinylovou desku vlevo zatím přetočili zpět na začátek původního rytmu. Přehodili fader zpět zprava do leva a znovu pustili desku
vlevo. Procesem mixování vytvořili plynulou hudební smyčku. Na obou gramofonech bývaly většinou stejné desky. Tak mohli dýdžejové udržovat stejný rytmus jak dlouho chtěli a vydrželi.
Občas proložili mix mezi deskami scratchem nebo změnili interval přechodu. Pokud byla na každém gramofonu jiná nahrávka vznikal prolínáním desek nový rytmus. Ten kombinoval část nahrávky vlevo od interpreta X s částí nahrávky vpravo od interpreta Y. Technice se začalo říkat „beat jungling“ což by se dalo volně přeložit jako „žonglování s beatem“ nebo „žonglování s rytmem“. Česky se technika rychle opakovaného spojování rytmů na gramofonu někdy označuje jako „vracečky“. Do chytlavých rytmů z desek začali spontálně rapovat účastníci parkových jammů. Projevem do mikrofonu vytvářeli „ceremonie“ a těm nejlepším se začalo říkat „master“. Tak vznikla i zkratka MC – Master of Ceremonie, lze přeložit jako „mistr ceremonie“ nebo „mistr projevu“, později si uchytilo i označení „raper“.
I z inovativní práce DJů s vinylovými deskami vznikl hip hop. Jejich odkaz ovlivnil přístup k samplování hudby celé následující generace producentů. A to i přesto, že gramofony k vytváření smyček už většinou nepoužívali. S trochou nadsázky lze jako hip hopové desky označit původní vinylové desky, ze kterých DJ´s vytvářeli ty nejchytlavější rytmy a MC´s do nich rapovali.