Gramofonová deska je název pro médium určené pro záznam, uchování a reprodukci zvuku. Gramodeska má většinou tvar plochého kruhového kotouče, uprostřed s kruhovou papírovou nálepkou, která nese informace o záznamu na samotné desce. Záznam byl na gramofonové desce původně jen z jedné strany, ale od roku 1902 se začalo záznamenávat na obě strany.
Materiál z kterého jsou desky lisovány má většinou černou barvu, ale používá se také například červená, zelená a modrá hmota pro další spektra barev. Gramofonová deska tak může být i průhledná. Gramo desky byly původně z pryže, později z šelaku a dnes se vyrábějí z PVC – polyvinylchloridu a nazývají se vinylové desky (PVC je zkratka pro polyvinylchlorid). Lidově je gramofonová deska často nazývána jako gramo deska, vinylová deska, vinyl, placka nebo elpíčko – LP. 1)
Střed gramodesky tvoří otvor pro nasazení na hrot přehrávacího zařízení, které se nazývá gramofon. Záznam zvuku je na gramodesku vylisován ve formě spirálové drážky. Délka – časová stopáž zvukového záznamu se liší podle určení desky. Může se jednat o záznam trvající několik sekund až několik desítek minut. Dle určení se také odvíjí šířka záznamové stopy. Například u „singlů“ (lidově „maxáčů“) je stopa širší než u dlouhohrající desky, což vede obecně k lepší kvalitě záznamu. Zvuková informace v drážce je analogové podoby. 2)
Záznam je snímán pomocí hrotu – gramofonové chvějky, lidově nazývané jako „jehla“. Na obrázku je vidět hrot přenosky včetně jehly. Mechanismus jehly se nasazuje na systém přenosky a v případě poškození či opotřebení ho lze jednoduše vyměnit za nový. Přenoskové systémy se v detailech liší, ale popsaný princip funkce a složení zůstává u většiny stejné.
Jehla gramofonu je součástí tzv. přenoskové vložky, lidově přenosky. Přenosková vložka – přenoska gramofonu je elektromechanický měnič, který převádí kmity hrotu – jehly na elektrický signál. 3) Na obrázku je přenosková vložka systému Stanton – 500 – AL-II, která se již nevyrábí. Firma Stanton, ale vyrábí nové řady a jejich přenosky stále patří do skupiny produktů s dobrým poměrem kvality a ceny.
Kdo vynalezl gramofonovou desku?
Podobu gramofonové desce dal v roce 1887-88 americký vynálezce židovského původu Emile Berliner (původně Emil Berliner). 4) Berliner použil namísto původního fonografického válečku (fonograf vynalezl američan Thomas Alva Edison) plochou a kruhovou deskou. Původní hloubkový záznam nahradil záznamem stranovým. U stranového záznamu jehla v drážce nekmitá vertikálně (tzn. do hloubky), ale horizontálně ze strany na stranu.
První pokusy s kovovými záznamovými deskami ukázali na jejich finančně i časově náročnou výrobu. Druhým nadějným materiálem se zdál být celoluid. Praxe ovšem potvrdila, že tato termoplastická hmota byla příliš poddajným materiálem. Zvukový záznam byl již po několika přehráních výrazně znehodnocen.
Krátce nato začal E.Berliner zkoušet vlastnosti tvrdé pryže – ebonitu. Deska z vulkanizované pryže měla hnědou barvu, ale byla prodávána i verze desky v černé barvě. Na trh byla uvedena v roce 1889 a otáčela se ještě jako deska o průměru 5 palců (12,5 cm). Deska byla prodávána v Evropě a byla orientována především na dětské posluchače. Zvukový záznam obsahoval zvuky zvířat. Další nahrávky obsahovaly různé rýmovačky (básničky) a jednoduché písně. Některé nahrávky obsahují přímo hlas Emila Berlinera bez doprovodu hudebních nástrojů. V angličtině (s německým přízvukem) Berliner mluví také o svém německém patentu gramofonu č. 45048 – „E. Berliner Grammophon D.R.P. [Deutsches Reichspatent] 45048“ a US patentech z listopadu 1887 a května 1888.
V zápětí začala Berlinerova firma vydávat celou řadu titulů, které měli zvukový záznam obsažen jen na jedné straně. Na přední straně desky bylo také přímo do pryže vytištěno jméno firmy: „E.Berliner´s Gramophon“, označení a číslo patentu: „D.R.P. 45048“, rychlost otáček za minutu a jméno vydaného titulu. Zadní strana sloužila jako místo pro nalepení názvu titulu a textu obsaženého na zvukové stopě gramofonové desky. Do hmoty pro výrobu desky se začaly přidávat příměsi (např. uhelné saze) pro dosažení černé barvy, která byla dle výrobců atraktivnější pro zákazníky.
Výroba ebonitové gramofonové desky byla levná, ale audio záznam nedosahoval kvalit voskových válečků. Byl proto vynalezen nový materiál pro výrobu gramodesek. Roku 1896 byla vyrobena první deska z namleté břidlice a šelaku, který je získáván z výměšku červce lakového. Šelak (živice) sloužil jako pojivo a mletá břidlice jako plnidlo. Berliner používal šelakovou hmotu, kterou vyvinula společnost „Duranoid Co.“ ze státu New Yersey a města Newark v USA. V roce 1902 byla vyrobena první šelaková deska s oboustranným zvukovým záznamem. 5)
Návrat gramofonové desky
Gramofon a gramofonová deska byly ke konci 20. století značně vytlačeny digitálními přehrávači. Na druhou stranu si však gramofonové desky našly oblibu nejen u nově vzniklých hudebních žánrů jako hip hop, trip hop, house, techno, jungle, drum and bass, dancehall – ragga apod. Gramofony se tak začaly uplatňovat jako speciální hudební nástroje, používané k mixování hudby a speciálním technikám jako například scratch (skratchování) , beat jugling atd. Také v oblasti Hi-Fi reprodukce starších hudebních nahrávek (klasická-vážná, rock, metal, jazz hudba) dochází v posledních letech k návratu poslechu desek z gramofonů. 6)
Dělení gramofonových desek podle:
Rozměr (velikost):
12 cm původní pryžová deska
17,5 cm (7 palců – sedmička) vyrobená z PVC
25 cm šelaková deska (původně od 6 cm až do 60 cm)
30 cm PVC -polyvinylchloridová deska (vinylová deska) LP, EP, 12, SP, MAXI.
Materiál:
pryž
šelak
PVC (Polyvinylchlorid – vinyl)
Frekvence otáčení, rychlost přehrávání, ot/min. – otáček za minutu:
16+2/3
33,3 ot/min.
45 ot/min.
70 ot/min. až 74 ot/min. až 84 ot/min, (pryžové – původní desky),
78 ot/min. u šelakové desky.
Čas (délka nahraného záznamu):
od 3 minut na jedné straně
po 23 minut zvukového záznamu na jedné straně u LP – Long Play – dlouhohrající deska (lidově elpíčko).
Váha:
40 gramů až 220 gramů (dle váhy jedné gramofonové desky). 7)
POUŽITÉ ZDROJE:
1) PEŠÁK, Josef. Gramofon, jeho provoz a technické využití. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1982. 04-548-82, 224 s., Kapitola Vývoj mechanického záznamu zvuku, s. 28.
2) History & Development of Vinyl, http://www.thevintagerecord.com/History_of_Vinyl.html
3) Přenoska, http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=77732
4) Emile Berliner, http://memory.loc.gov/ammem/berlhtml/berlemil.html
5) Emile Berliner, http://en.wikipedia.org/wiki/Emile_Berliner
The earliest disc records, ever released. http://www.archeophone.org/Berliner5inch/
The Early Gramophone, http://www.aes.org/aeshc/docs/recording.technology.history/berliner.html
The 78-rpm 7-inch Berliner Series, http://www.collectionscanada.gc.ca/gramophone/028011-3006-e.html#aa
6) Gramophone record, http://en.wikipedia.org/wiki/Gramophone_record
7) Larry, History’s Dumpster, The History of The 45 RPM Record. VERNON, Mount.- Washington-USA, Washington: 2012-08-24., http://historysdumpster.blogspot.cz/2012/08/the-history-of-45-rpm-record.html
zkouška captcha se nezobrazuje při psaní textu do okna
gramofonový desky končí 🙂
U znalců v nákupním košíku, na talíři gramofonu a analogový zvuk pak končí v uších 🙂
Prodeje gramofonových desek na západě rostou. Sou lidi co chtěj mít pěknej velkej obal, rozkládací obaly desek si vystavujou doma atd. Maj s hraním desek spojenej rituál, klid na poslech atd. Poslouchám i digitál, ale u cdček a mptrojek člověk přeskakuje, nesoustředí se tak jako když poslouchá vinyly. Mě točení talíře a pohyb jehly v desce uklidňuje. Gramo desky měli, maj a budou mít fanoušky.